Umělecký styl Barok

Barokní andělé

Barok

Baroko neboli teatrální přepych.

Slovo “Baroko nebo barok“ bylo rozšířeno v Evropě v průběhu 17. a 18. století a je pravděpodobně odvozené z portugalského slova «barucca», které označuje «perlu nepravidelného tvaru». Podněty a rysy pro svou tvorbu čerpalo baroko především z renesance, která vyvrcholila v nový umělecký styl nazývaný manýrismus. Manýrismus přinesl s sebou prvky jako optický klam a hravost, která je bezmála groteskní. Tento styl se prolíná také do baroka. Jak v malbě tak i v architektuře převládaly prvky, které zvyšovaly působivost jako například ornamentální struktura, asymetrické formy, přehnaná vyklenutí a proporce. Jedním z hlavních prvků byl také pohyb. První představitelé tohoto nového umělecko-kulturního stylu pocházeli z Itálie. Nejznámějším byl malíř Caravaggio s jeho realistickým a tmavým stylem . V Římě byl také velmi oblíben barokní malíř Carracci, jehož díla měla vliv spíše na akademický rozvoj barokního malířství. Byli to až kritici, kteří po 100 letech od konce tohoto stylu přišli s názvem barokní.

Tento styl se dostal i do ostatních evropských zemí díky náboženským prvkům. V Německu se začalo baroko rozvíjet až po třicetileté válce. Důvodem byla katolická církev, která chtěla triumfálně ukázat svoji znovu získanou moc.

Mimo italské malíře, je třeba zmínit i vlámské malíře, kteří ovlivnili barokní malbu. Nejvýznamnějšími představiteli vlámského barokního umění byli Rubens, Rembrant a Vermeer. Ale také ve Španělsku, Francii (Lorrain, Velasquez) a českých zemích (Kilián Ignác a Jan Blažej Santini) mělo baroko své zastupitele. Baroko se považuje za poslední jednotný styl Evropy.

Baroko vystřídal kolem roku 1730 nový umělecký styl Rokoko. Hranice mezi Barokem a Rokokem jsou někdy tak problematické a minimální, že se v některých případech Rokoko považuje za úpravu Baroka a označuje se „pozdním barokem“.

© Hardy Schulz, KUNSTKOPIE.DE 

Obrazy na stránce: 100
NAHORU