Tato otázka rezonuje skrze ikonické dílo Edvarda Muncha, 'Výkřik', které je často považováno za počátek expresionistického hnutí. Tento obraz je bezpochyby nejslavnějším dílem tohoto norského umělce a je prosycen hluboce osobními a emocionálními tématy, která se táhnou celou jeho kariérou.
Narozen v kontextu rodinné tragédie, poznamenaný předčasnou smrtí matky a sestry, byl Edvard Munch fascinován tématy osamělosti, lásky a smrti. Tato témata prozkoumával prostřednictvím symbolického a expresivního vizuálního jazyka, čímž vytvořil svůj vlastní umělecký vesmír. Jeho vztah s intelektuálními kruhy v Německu a Francii, kde se setkal s osobnostmi jako Friedrich Nietzsche, obohatil jeho dílo.
Munchova první výstava v Berlíně vyvolala skandál, kontroverze, která ho okamžitě katapultovala do slávy. Během své kariéry experimentoval s různými uměleckými technikami, od litografie v Německu po dřevoryt a ilustraci v Paříži. Avšak právě 'Výkřik' zůstává nejzapamatovatelnějším vyjádřením jeho existenciálních obav.
Po produktivních letech strávených v zahraničí se Edvard Munch v roce 1909 vrátil do Norska. Zaměřil se na monumentální díla jako 'Slunce', 'Historie' a 'Alma Mater' pro univerzitu Aula v Oslu. Později se stáhl do Ekely, kde pokračoval v práci až do ztráty zraku.
Celkově vzato, Munchův 'Výkřik' je mistrovským dílem, které vzniklo syntézou jeho osobních a uměleckých zkušeností.