Egon Schiele se narodil 12. června 1890 v Tullnu v Dolním Rakousku a v roce 1906 byl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Kvůli napjatým vztahům s profesory však školu již po třech letech opustil a spolu s dalšími umělci založil Neukunstgruppe, progresivní umělecké sdružení, které se odklonilo od přísné akademické malby a vydalo se novými radikálními cestami.
Inspiraci čerpal Schiele z děl Van Gogha, Toulouse-Lautreca, Muncha a Hodlera; jeho tvorbu ovlivnilo také přátelství s Klimtem. Brzy se však odklonil od dekorativního stylu Jugendstil a vyvinul si vlastní, neúprosně expresivní výtvarný jazyk. Jeho portréty a akty, často kreslené ostrými a nervózními liniemi, odhalovaly zranitelnost a temné stránky lidské postavy, což mu přineslo jak uznání, tak ostrou kritiku. V roce 1912 byl dokonce krátce uvězněn kvůli údajným neslušným vyobrazením – událost, která ho hluboce zasáhla, ale jeho uměleckou radikalitu nezlomila.
Během první světové války sloužil Schiele jako voják, ale nadále se věnoval umění. Jeho styl se proměnil: postavy se staly monumentálnějšími, barvy výraznějšími a kompozice strukturovanějšími. Vytvořil významná díla jako Rodina nebo Objetí, která ukazují rostoucí zájem o lidskou blízkost a intimitu. Přestože zuřila válka, jeho věhlas rostl a v roce 1918 byl vybrán jako hlavní umělec výstavy Vídeňské secese, což znamenalo jeho vrcholný úspěch.
Jeho vzestup však byl krátký: v říjnu 1918 jeho těhotná manželka Edith zemřela na španělskou chřipku a o dva dny později podlehl nemoci i Egon Schiele.
Zemřel ve věku pouhých 28 let a zanechal po sobě působivé dílo, které má trvalý dopad. Jeho radikální a často znepokojivé zobrazení lidského těla ovlivnilo mnoho dalších generací umělců a dodnes ho řadí mezi nejvýznamnější představitele rakouského expresionismu.
