Expresionismus, který se rozvinul na přelomu 19. a 20. století, představuje evropský umělecký směr, jenž se výrazně liší od impresionismu. Zatímco impresionisté se snažili zachytit smyslové vjemy a proměnlivost světla, expresionisté usilovali o přímé a syrové vyjádření emocí. Pro jejich tvorbu jsou typické syté barvy, ostré kontury a subjektivní pohled na realitu, často zjednodušenou či zcela abstrahovanou.
Německý expresionismus vznikl jako opozice vůči akademickým pravidlům, která v Evropě převládala od renesance. Expresionisté se nezaměřovali na krásu nebo formální harmonii, ale na intenzivní prožitek a vnitřní dramatičnost. Čerpali inspiraci z gotiky, středověkých motivů, nereálných postav a symboliky, kterou spojovali s hlubokými lidskými emocemi.
V roce 1905 vznikla v Drážďanech skupina Die Brücke (Most), kterou založili Ernst Ludwig Kirchner, Erich Heckel, Karl Schmidt-Rottluff a Fritz Bleyl. Tito umělci položili základy německého expresionismu a ovlivnili celou generaci malířů. Ve Francii se ve stejnou dobu objevil fauvismus, který však nedosáhl takového mezinárodního ohlasu.
Roku 1911 založili Vasilij Kandinskij a Franz Marc skupinu Der Blaue Reiter (Modrý jezdec), k níž se připojili i August Macke, Alexej von Jawlensky, Gabriele Münter, Paul Klee a další. Jejich cílem bylo překročit tradiční hranice uměleckého vyjádření a otevřít cestu k abstraktnímu umění, v němž hraje hlavní roli duchovní rozměr tvorby.
