Ernst Ludwig Kirchner, narozený 6. května 1880 v Aschaffenburgu, byl jednou z klíčových osobností německého expresionismu. Syn chemika, vystudoval architekturu v Drážďanech, ale místo této kariéry se rozhodl věnovat umění. V roce 1905 spoluzaložil uměleckou skupinu Die Brücke, která hledala syrový a pravdivý výtvarný jazyk. Spolu s Emilem Noldem a Maxem Pechsteinem položil základy nového stylu.
V tomto období Kirchner přešel z impresionismu k expresionismu, soustředil se na zobrazení lidské zranitelnosti. Rád maloval portréty, akty, městské scenérie a kabaretní výjevy. V roce 1911 se přestěhoval do Berlína, pulzujícího a chaotického města, které jeho styl výrazně ovlivnilo. Tvary se zostřily, barvy ztmavly a vznikly slavné uliční scény plné vnitřního napětí.
Založil také malířskou školu s Maxem Pechsteinem, ale bez úspěchu. Když v roce 1913 napsal kroniku skupiny Die Brücke a příliš vyzdvihl svou roli, došlo ke konfliktu, který vedl k rozpadu skupiny Die Brücke. Psychicky vyčerpaný se v roce 1915 dobrovolně přihlásil do války, ale byl brzy hospitalizován. Navzdory závislosti na lécích vytvořil v sanatoriu hluboká a působivá díla.
Po přesunu do Švýcarska jej podporovala partnerka Erna Schillingová, která prodávala jeho obrazy v Berlíně. Přes zdravotní problémy a izolaci nalezl Kirchner určitou uměleckou stabilitu. V roce 1937 však nacisté označili jeho díla za „zvrhlé umění“, více než 600 obrazů bylo zničeno či zabaveno. Hloubkově otřesen spáchal 15. června 1938 sebevraždu. Jeho dílo zůstává silným svědectvím o modernitě a lidské duši.