Rembrandt se narodil 15. července 1606 v nizozemském Leidenu jako syn mlynáře. Nejprve navštěvoval latinskou školu ve svém rodném městě a mezi lety 1621 a 1623 se učil u malíře van Swanenburgha. Poté strávil šest měsíců v ateliéru historického malíře Pietera Lastmana v Amsterdamu, který ho rovněž přijal jako žáka. V roce 1625 se vrátil do Leidenu a otevřel si vlastní ateliér. Asi o šest až sedm let později se přestěhoval do Amsterdamu a v roce 1634 se oženil se Saskií van Uylenburgh, neteří malíře Hendricka Uylenburgha, u něhož Rembrandt až do roku 1635 bydlel.
Díky své práci dosáhl Rembrandt blahobytu a žil v Amsterdamu se Saskií, která porodila čtyři děti – přežil však pouze syn Titus. Po Saskiině smrti v roce 1642 najal Rembrandt vychovatelku Geertje Dircks, aby se o Tita starala. V roce 1649 na něj Geertje podala žalobu za zrušení sňatkového slibu a soud jí přiznal roční rentu 200 guldenů. Rembrandt ji však dal zatknout a poslat do ženského vězení v Goudě. V roce 1654 porodila jeho družka Hendrickje Stoffels dceru Cornelii, pojmenovanou po Rembrandtově matce.
V následujících letech se jeho finanční situace rychle zhoršila: jeho portrétní styl byl považován za zastaralý a majitel jeho domu trval na doplacení celé kupní ceny. V letech 1657/58 došlo k dražbě jeho majetku – přišel o dům i o všechny kresby a obrazy. Po smrti Hendrickje v roce 1663 se Rembrandt v roce 1668 oženil s Magdalenou van Loo, neteří své tety Titie. Téhož roku zemřel jeho syn Titus a o rok později, 4. října 1669, zemřel i Rembrandt sám, v chudobě.
Rembrandt byl jedním z nejvýznamnějších nizozemských malířů a jeho barokní díla výrazně ovlivnila další generace umělců. Kromě svých slavných obrazů vytvořil také řadu leptů a kreseb, které fascinují rozmanitostí témat i použitím různorodých technik a materiálů.